Kategorie:

Próza

 

PIKTOGRAMY SLAVÍ 10 LET

2.Listopad 2014 | Próza | Žádný komentář »

Před několika dny uplynulo 10 let od křtu mé novely Piktogramy. Křtilo se v Paláci knih NeoLUXOR na Václavském náměstí v Praze s kmotry spisovatelkou Evou Bernardinovou a režisérem Zdeňkem Troškou. Tragikomický příběh dospívání dvou zcela rozdílných kluků na malé moravské vesnici vyvolal v době svého vydání celou řadu emocí, hlavně v řadách mých rodinných příslušníků:-)

02 PiktogramyPublikování knihy předcházelo setkání s Lubošem Pavlem, který tou dobou řešil vydání své novely Dumbstin a byl unaven marným nabízením knihy různým nakladatelstvím. Dali jsme hlavy dohromady a vymysleli projekt SamiZdatní pro autory, kteří se rozhodli vydávat své knihy sami. Není nic snazšího, než uchopit svoji představu a vypustit ji do světa v podobě hotové knihy. Jak na to, se dočtete ZDE.

U příležitosti 10. výročí vydání Piktogramů pro Vás s mým dvorním grafikem Jirkou Procházkou připravuji vydání volného pokračování Piktogramů „SÁZKA O EVU.“ Knihu představím na koncertě naší skupiny PraMeny ve čtvrtek 18. prosince od 18. hodin v čajovně Setkání ve Vojtěšské ulici v Praze.

Pro vážné zájemce mám k prodeji posledních 15 kusů knihy Piktogramy. Milovníci elektronických knih si mohou Piktogramy vychutnat v elektronické podobě zdarma.

Kniha „MALÁ“ v elektronické podobě

20.Srpen 2014 | Próza | Žádný komentář »

Kniha MALÁ, obálka
Jsou to dva roky, co jsem publikoval příběh malého neobyčejného děvčátka z Prahy „MALÁ.“ Malá Blanka za tu dobu stihla přinést radost stovkám čtenářů.

Spolu s grafikem knihy Jirkou Procházkou jsme připravili také elektronickou verzi knihy v českém a anglickém jazyce, kniha je k dispozici ve formátu E.PUB a MOBI.

E-book MALÁ je ke stažení zde.

E-book LITTLE PRINCESS je ke stažení zde.

Tvořím, tedy jsem

14.Červen 2014 | Myšlenky, Próza | Žádný komentář »

Nepovažuji se za odborníka na cokoliv. Práci, kterou dělám, nelze naučit. Jako všechny činnosti, které počítají s tvůrčím přístupem, je zahalena tajemstvím. Někdy jsem mu dál, jindy blíž. Nejblíže mu jsem ve chvílích, kdy zapomenu na sebe sama, nejdál, když se domnívám, že (někým) jsem…

Mysl se míchá do všeho a vytváří rozdíly. Umění je opět stírá. Když mluvím o umění, nemám na mysli umění, které je vymezeno zdmi knihoven či galerií, mluvím o umění, ze kterého je utkáno předivo Života samého. Tvůrčí přístup je stejně dobře možné využít při psaní básně jako při vytváření harmonického vztahu. Neexistují žádné hranice, jedině ty, které vytvoříme ve své mysli. PraMenyKdyž se ponořím do svého nitra, když se naladím na tep matky Země, když sebou nechám protékat proud života, v ty chvíle skutečně vím, že není nic nemožné. Je nejvyšší čas stát se umělci svých vlastních životů, tvořit, sdílet a radovat se ve společném prostoru, který nám byl k tomu dán. Odhalit svůj jedinečný talent a s láskou a důvěrou ho vyjádřit do světa. Není co ztratit, není čeho se bát. Je to náš vlastní strach, co nás svazuje, naše vlastní neotevření se možnostem Existence, které jsou skutečně neomezené… Když dáme zelenou tomu nejlepšímu v nás, tak nás svět odmění tím nejlepším. Ne proto, že bychom o to usilovali, nepotřebujeme mít víc, ale proto, že je naším dokonalým zrcadlem, protože UŽ TÍM JSME. Řečeno slovy jedné z mých básní:

Ty jsi to světlo, které hledáš… Ty sám vysněná jsi planeta… 

Jsi štěstí veškeré a láska… Jsi anděl v těle člověka…

Krásný den na křídlech tvůrčí síly a odvahy k vyjádření

své vlastní krásy a jedinečnosti, srdečně

Michal Čagánek

Knížní inspirace: Musela jsem zemřít

3.Leden 2014 | Myšlenky, Próza | Žádný komentář »

Anita Moorjani

Musela jsem zemřít

musela jsem zemritJedním z dárků, které mi letos Ježíše nadělil pod stromeček je kniha Anity Moorjani Musela jsem zemřít s podtitulem Má cesta od nemoci k opravdovému uzdravení, která mě skutečně silně oslovila.

Autorka ve své inspirativní autobiografii líčí, jak jí po čtyřech letech boje s rakovinou tělo vypovědělo službu. Dostala se do neobyčejného stavu zážitku blízké smrti a v něm si uvědomila svou vlastní hodnotu i skutečnou příčinu nemoci. Když znovu nabyla vědomí, její stav se zlepšoval takovou rychlostí, že ji za několik týdnů bez jakýchkoli známek rakoviny propustili z nemocnice.

Pochopila jsem, že opravdovou radost a štěstí můžeme najít, jen když milujeme sami sebe, když se obrátíme dovnitř, následujeme své srdce a děláme to, co nám přináší radost. Zjistila jsem, že pokud v životě ztratím směr a připadám si ztracená, doopravdy to znamená jen to, že jsem ztratila pocit sama sebe, přestala jsem se vnímat. Nejsem spojená s tím, kým opravdu jsem a kým jsem na tento svět přišla být.

Když jsem sama sebou, dovoluji své úžasné velkoleposti, aby mne vedla směrem, který je nejvhodnější pro mě i pro ostatní. To je opravdu jediná věc, kterou musím dělat. Takto do mého života přichází všechno, co mi opravdu patří, a to bez námahy, těmi nejkouzelnějšími, nejméně představitelnými a nejméně očekávanými cestami. Každodenně se mi ukazuje láska a síla, kterou doopravdy jsem.