Tom Hodgkinson
Jak být volný
Kdo z nás si nikdy nepoložil tuto otázku? Možnost vymanit se ze závislostí všeho druhu a žít svůj život po svém je víc než lákavá. Podle známého propagátora lenosti Toma Hodgkinsona (knihy Líný rodič a Jak být líný) to není až tak nesnadné. Stačí se vymanit z vězení konzumní touhy, vyznávat šetrnost, přestat bědovat, nedělat si starosti o důchod, žít bez hypotéky, přestat soupeřit, zahodit hodinky, zapomenout na vládu, používat vlastní ruce…
Trpíme podivným rozdvojením našich rolí ve společnosti, mezi pracujícím a konzumentem, mezi utlačovaným a obletovaným. Svět komerce s námi jedná jako s celebritami. Lichotí nám, podlézají nám, tak dlouho, dokud jim nepodáme svou kreditní kartu.
Bezesporu i celá paleta státní kontroly byla navržena tak, aby v nás podněcovala nervozitu, soudí Hodgkinson. Zdraví a Bezpečí, tyto dva vězeňské dozorce využívají ti, kdo nám chtějí zasahovat do života, k zavádění ještě přísnějších opatření na omezení naší svobody.
Otázkou zůstává, zda skutečně žijeme ve svobodné zemi, když je každý náš krok sledován orlím zrakem nejrůznějších norem, zákonů a nařízení. Kde je nám bez ustání vštěpováno, co je pro nás dobré – jaké jídlo, auto, kus oblečení, povzbudivý prostředek, rtěnka či šampón na vlasy z nás zaručeně udělá vysmáté fríkulíny (free-cool-in muže nebo ženy).
Autor nevyzývá k boji. Skutečným úkolem je najít nepřítele uvnitř, ne mimo. Přístup Kdyby se mnou ti parchanti nevydrbá-li, tak by bylo všechno OK, je podle něj naprosto nezodpovědný. Do určité míry jste jim sami dovolili, aby s vámi vydrbá-li, a můžete se rozhodnout, že už jim to tolerovat nebudete.
Čím víc účtů platíte, tím víc požadujete po někom jiném, aby za vás udělal něco, co byste si v jiném světě udělali sami. Všichni tito podomní prodejci s účty se vám vnucují s příslibem, že vám zjednoduší život. Opak je pravdou. Jenom vám ho zkomplikují. Omezením naší závislosti na vnějších službách získáte víc času a peněz. Můžete si dokonce vyrábět u svoji vlastní energii.
Hodgkinson na dané téma nahlíží z nejrůznějších stran, na pomoc si bere příklady z předprůmyslové historie, zamýšlí se nad výhodami středověkých samosprávných měst s jejich řemeslnými cechy založenými na bázi spolupráce a podpory.
Úkolem členů cechovních spolků a kupců se stalo ustanovit systém hodnot, který by udával, jak mohou pracovat, aniž by tím popudili boha. Práce měla být tvořivá, kvalitní, nemělo by jí být příliš mnoho, členové cechů by se měli dohodnout na cenách, postarat se o svoje kolegy, a neměla by existovat žádná konkurence. Zakazovala se na například noční práce, jelikož by mohla vést k neférovému soupeření. Ceny byly pevně stanoveny a půjčování peněz na úrok neboli lichva bylo zapovězeno.
Je čas vrátit se ke spolupráci, pospolitosti a čtrnáctidenním slavnostem, osvobodit se od starostí o svůj majetek.
Účinný způsob, jak uniknout z koloběhu práce-utrácení-dluhy-práce, vidí autor ve vytváření solidních, reálných věcí. Přestat konzumovat a začít tvořit. Zahalit se rouchem vznešené chudoby, kdy máme dost na svoje potřeby a nutné věci, zůstáváme však chladní vůči všemožným lákadlům. Užívat si radostí života, ale zbytečně se za nimi nehonit. Raději sbírat, než lovit.
Zbavit se touhy po věcech není svatouškovské a sebeobětující, je to odvážný čin svobodného ducha. Pokud máte kde bydlet, máte dost peněz, abyste si koupili nebo vypěstovali dobré jídlo, máte přátele, knížky a spoustu pití a cigaret, tak se přece nemůžete mít nijak zle? To jsou ty důležité věci. Všechno ostatní je pouhá dekorace, rozptýlení, marnivost, okázalost.
Abychom udrželi byrokracii a daně na minimu, stačí vydělávat jen malé částky peněz a místo toho si navzájem prokazovat laskavosti.
Přijmout odpovědnost a chovat se podle toho. Podat výpověď v zaměstnání, nechodit k volbám, nebrat farmaceutické drogy: to není projev apatie, ale navázání nového vztahu ke společnosti i k sobě samým. Ve skutečnosti je projevem apatie a lenosti nechat se zaměstnat, chodit k volbám a cpát do sebe Prozac. Tím totiž předáváte kontrolu nad svými životy někomu jinému a nepřímo tak uznáváte, že jste více či méně zneužitelní.
Jak se stará společnost rozpadá, musíme klidně a neokázale vytvořit novou, paralelní. Staré, bojovné způsoby chování se potichu samy zničí. Naším úkolem je vytvářet společnost, která se umí chovat.
Neobtěžujte se s vyhlašováním svobodných republik nebo se stěhováním do země, která nabízí větší svobodu. Prostě prohlaste za nezávislý stát sami sebe. Netahejte a nenuťte do toho ostatní. Abychom se osvobodili od špatného chování, tak se musíme v prvé řadě chovat slušně my sami.
Všichni jsme ve skutečnosti svobodní. Je to jen otázka toho, jestli se rozhodneme tuto svobodu uplatňovat, nebo ne. Máme povinnost nahlédnout do svého srdce a objevit své poslání, svůj talent. Když to uděláme, dojdeme k poznání, že ostatní části našeho života celkem přirozeně následují.
Pečte si svůj vlastní chleba. Otevřete obecní sál. Skládejte hudbu. Přestaňte konzumovat. Začněte tvořit. Ignorujte stát. Zpátky k půdě. Ať žije dláto. Ať žije rýč. Ať žije kůň. Osvoboďte svého ducha. Obdělávejte zemi. Dělejte kompost. Život je absurdní. Jsme svobodní. Radujte se.
Tom Hodgkinson: Jak být volný, Nakladatelství JOTA, Brno 2011, vázaná, 334 stran.
