Letošní Vánoce ke mně byly neobyčejně štědré. Pod stromečkem jsem našel vše, co jsem skutečně potřeboval. Něco z toho pro mě obstarali moji milí, ostatní jsem si pořídil sám. Konečně mám pořádné české papuče, které mi padnou. Letitý opasek s nenápadným a přece přítomným logem značky cigaret vystřídal nový neoznačkovaný. Peneženka od kamarádky Zdenky s ruční korálkovou výšivkou ve tvaru mandaly navozuje pocit hojnosti. Kytara se dočkala nových strun, tiskárna barevné náplně. Malé věci, bez nichž by cosi scházelo. Cosi, co není na první pohled vidět a přece se promítá do všeho.

Opravdu velkou radost mi působí nový diktafon. Trpělivě snáší mé pokusy zaznamenat mé písně a příběhy. Málokdo by snesl, abych mu několikrát za sebou vyprávěl stejný příběh, měnil rychlost řeči a polohu hlasu, přerušoval vyprávění v polovině a začínal opět znovu… On to zvládá docela klidně. Také já jsem klidný. Někdy je zkrátka třeba uskutečnit víc pokusů, nakonec však vše zapadne na své místo. V umění i v životě.

Zde si můžete poslechnout první příběh. Je o malém děvčátku, které si přálo létat, a jmenuje se Dar křídel. 

Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.

Navíc připojuji odkaz na jeden půvabný videoklip. Kéž potěší Vaše srdce stejně jako potěšil to mé.

Ráno jsem se probudil doma v Nezdenicích ve své posteli, večer budu usínat v „zapůjčené“ posteli v Praze. V Nezdenicích svítilo slunce a z větví jabloní zářily krvavě rudé plody. Dědovy spartany. Natrhal jsem jich tři koše a uložil do sklepa. V Praze bude svítit noční osvětlení. Když budu mít štěstí, zahlédnu mezi výškovými stavbami svítit měsíc. Pomalu ubývá k novému nádechu.

Moc dlouho jsem doma nepobyl. Jeden den. Stihl jsem obrat jablka, porýt kus zahrady, navštívit sestru v Nivnici. Malé neteřince Violce budou za měsíc tři roky. Třaskavá energie, vodopád slov, hluboký obdiv mamince. Všem maminkám.

Zítra mě čeká Terezín. Italská produkce si ho vybrala pro natáčení filmu Tajná olympiáda. Mě si vybrali díky mé sportovní minulosti. Dostal jsem menší roli norského zajatce – běžce na 1500 metrů. Druhá světová válka. Od rána do večera mezi zdmi josefské pevnosti. Pohnutá minulost, nehybný klid letitých kaštanů. Zajímavá zkušenost, inspirativní setkání, hodně volného času mezi klapkami.

Po kapsách vojenského kabátu nosím své pohádky, povídky, rukopis novely Malá. Malé děvčátko v necelých pěti letech zjistí, že umí číst a psát. Nejen to, ono začne psát knihu. Díky přátelství s majitelem obchodního domu kniha skutečně spatří světlo světa.

Skotský herec Gary Lewis se zajímá, co pořád píšu. Vznikne krásné přátelství, kterému nevadí propast let ani jazyková bariéra. Je cosi v člověku, co nemá věk a rozumí přímo. Slova nejsou nutná, daleko důležitější je být přítomen.

Minulý pátek jsem se zpřítomnil na Slovensko. V Thurzove dome v Banské Bystrici se konala vernisáž obrazů. Malovala je Lenka. Mé milé se splnil další z jejích snů. Další výstava zahajuje v pátek 28. 10. v prostorách Krajské knihovny v Žilině. Náš společný literárně hudební večer.

Příběhy a písně. Každý z nás je jich plný. Každý si nese svůj příběh, v každém z nás zní jeho vlastní melodie. Jsme utkáni ze slov a z hudby. A všechna slova a veškerá hudba je utkána z ticha. Hovořit tichem přímo k tichu druhého člověka je největší umění. Upokojit srdce, utišit mysl… Ne vždy se mi to daří. Někdy bych dal nevím co za nepatrný průzor klidu.

Je dobře, že existuje klid, jako je dobře, že existují emocionální bouře. Pláč je stejně cenný jako smích. Každý pocit, každá nálada v sobě nese dar. Každé pohnutí si nás přeje něčemu naučit. Jsem stejně tak zastáncem úsměvu jako slz. Bez deště není duhy. A hvězdy by nesvítily, kdyby nebyly obklopeny tmou.

Když budu mít štěstí zahlédnu dnes večer cestou z nádraží mezi výškovými budovami měsíc. Pomalu ubývá k dalšímu nádechu. Tak už to chodí.