Kategorie:

Deník

 

Inspirace z románu ZASTAVENO

11.Březen 2015 | Deník | Žádný komentář »

ZastavenoJak i ta nejvšednější věc se stává svátkem, pokud je člověk tam, kde má být a kde se cítí doma, s těmi, které miluje. Stejně tak ty nejúžasnější věci mohou být úplně obyčejné a prázdné, když je člověk sám v sobě prázdný.

Však také nic neznamená, kolik která věc stojí, ale kolik radosti může přinést. A to není ničím omezené, ničím, kromě nás samotných. Naší fantazie a schopnosti přijímat. A dávat, když se kruh otočí. A kruh se točí pořád.

Úryvek z románu Zastaveno, Maitrea 2010

Ilustrace Markéta Kotková

Po cestách života

19.Říjen 2011 | Deník, Myšlenky, Próza | Komentářů: 2 »

Ráno jsem se probudil doma v Nezdenicích ve své posteli, večer budu usínat v „zapůjčené“ posteli v Praze. V Nezdenicích svítilo slunce a z větví jabloní zářily krvavě rudé plody. Dědovy spartany. Natrhal jsem jich tři koše a uložil do sklepa. V Praze bude svítit noční osvětlení. Když budu mít štěstí, zahlédnu mezi výškovými stavbami svítit měsíc. Pomalu ubývá k novému nádechu.

Moc dlouho jsem doma nepobyl. Jeden den. Stihl jsem obrat jablka, porýt kus zahrady, navštívit sestru v Nivnici. Malé neteřince Violce budou za měsíc tři roky. Třaskavá energie, vodopád slov, hluboký obdiv mamince. Všem maminkám.

Zítra mě čeká Terezín. Italská produkce si ho vybrala pro natáčení filmu Tajná olympiáda. Mě si vybrali díky mé sportovní minulosti. Dostal jsem menší roli norského zajatce – běžce na 1500 metrů. Druhá světová válka. Od rána do večera mezi zdmi josefské pevnosti. Pohnutá minulost, nehybný klid letitých kaštanů. Zajímavá zkušenost, inspirativní setkání, hodně volného času mezi klapkami.

Po kapsách vojenského kabátu nosím své pohádky, povídky, rukopis novely Malá. Malé děvčátko v necelých pěti letech zjistí, že umí číst a psát. Nejen to, ono začne psát knihu. Díky přátelství s majitelem obchodního domu kniha skutečně spatří světlo světa.

Skotský herec Gary Lewis se zajímá, co pořád píšu. Vznikne krásné přátelství, kterému nevadí propast let ani jazyková bariéra. Je cosi v člověku, co nemá věk a rozumí přímo. Slova nejsou nutná, daleko důležitější je být přítomen.

Minulý pátek jsem se zpřítomnil na Slovensko. V Thurzove dome v Banské Bystrici se konala vernisáž obrazů. Malovala je Lenka. Mé milé se splnil další z jejích snů. Další výstava zahajuje v pátek 28. 10. v prostorách Krajské knihovny v Žilině. Náš společný literárně hudební večer.

Příběhy a písně. Každý z nás je jich plný. Každý si nese svůj příběh, v každém z nás zní jeho vlastní melodie. Jsme utkáni ze slov a z hudby. A všechna slova a veškerá hudba je utkána z ticha. Hovořit tichem přímo k tichu druhého člověka je největší umění. Upokojit srdce, utišit mysl… Ne vždy se mi to daří. Někdy bych dal nevím co za nepatrný průzor klidu.

Je dobře, že existuje klid, jako je dobře, že existují emocionální bouře. Pláč je stejně cenný jako smích. Každý pocit, každá nálada v sobě nese dar. Každé pohnutí si nás přeje něčemu naučit. Jsem stejně tak zastáncem úsměvu jako slz. Bez deště není duhy. A hvězdy by nesvítily, kdyby nebyly obklopeny tmou.

Když budu mít štěstí zahlédnu dnes večer cestou z nádraží mezi výškovými budovami měsíc. Pomalu ubývá k dalšímu nádechu. Tak už to chodí.