Rozhovor o knize

Kateřina Komorádová

Michal Čagánek není na literárním poli žádným nováčkem. Je znám jako autor básní a textů ke svým písním, za sebou má knihu aforismů Odvaha milovat a novelu Piktogramy. V těchto dnech přichází do knihkupectví jeho nový román Zastaveno. A tak jsme se i my s Michalem tak trochu zastavili nad jeho stránkami.

Začnu tvou sbírkou aforismů Odvaha milovat, která je vůbec nejoblíbenější a nejprodávanější z tvých děl. Jak tě napadlo sepsat právě tuto knížečku?

Nenapadlo, pomalu přicházelo, myšlenka za myšlenkou. Tak tomu bylo s Odvahou milovat a tak tomu je i s ostatními mými knihami.

Stejně přišel i román Zastaveno?

Ano. Původně se ve mně začal odvíjet v podobě filmového příběhu. Potom se překrystalizoval do podoby románu. Navíc příběh začala vyprávět žena.

Psát z pohledu ženy pro tebe jako pro muže asi nebylo jednoduché…

Naopak. Jsem přesvědčený, že v každém z nás je kus ženy, kus muže, dítěte, starce, stejně jako kus rostliny nebo zvířete. Každou z těchto našich částí může každý z nás použít podle toho, jakou zkušenost právě potřebuje prožít. Takže když jsem psal o ženě, byl jsem ženou, když jsem psal o jejím příteli, byl jsem mužem… Stejně tak se naciťuji do zvířat, krajiny, přírodních jevů… Nemám pevně dané obrysy, když píšu.

Jak dlouho jsi vlastně román psal?

Myšlenka klíčila asi rok, rok jsem psal a přibližně rok se už věnuji broušení příběhu.

Něco mi říká, že ani název románu není náhodný…

Určitě! V knížce není náhodné nic. Zastaveno má pro mě hlubokou symboliku, znamená  zastavení v neustálém těkání dnešní doby, pohybu od ničeho k ničemu, od nikoho k nikomu, odnikud nikam. Zastavit se, najít své pravé určení, svůj jedinečný dar a potom ho použít ve prospěch celku.

V čem je podle tebe příběh specifický?

Že otrocky nepopisuje okolnosti něčeho, co se událo, ale lidské bytosti, které se sami rozhodují, co jim život přinese.

Nahlédneme-li pod pokličku tvého románu, uvidíme příběh nespoutaného umělce, kterému jeho přítelkyně neřekne jinak než Smíšek? Nebo příběh mladé ženy, Laury, která udělala za svým dosavadním životem tlustou čáru a začala jinde. Koho je to vlastně příběh?

Obou dvou, nejsou od sebe odděleni. Tak jako je v každé ženě kus muže a v každém muži kus ženy, je Laura do značné míry Smíškem a Smíšek je do značné míry Laurou.

Laura se snaží ukončit, jestli se to tak dá říct, svůj dosavadní život a zapomenout na všechno negativní, co ji potkalo. Myslíš si, že to stejně funguje i v životě? Dá se udělat tlustá čára?

Samozřejmě že dá, pak se ale člověk bude muset stejně vrátit, čáru vymazat a všechno to, před čím utíkal, postupně zpracovat. Teprve potom může jít dál.

Náš rozhovor probíhá ve fázi finálních příprav před tiskem knihy. Jak to jde?

Dobře. Je příjemné všechno pozorovat od prvních rukopisných poznámek po první verzi hotového rukopisu až k prvním náhledům sazby, jak to postupně nabývá a dostává jasnější a jasnější obrysy. I když nepopírám, někdy mi z toho jde taky hlava kolem.

Překvapilo tě na téhle fázi něco?

Pokaždé mě něco překvapí. Když už si myslím, že je to hotové, že už je příběh uzavřený, tak přijde impuls, drobný kamínek zapadne přesně na své místo a celou mozaiku doplní.

Promiň, ale tahle otázka musela přijít: Proč by si měli čtenáři román Zastaveno přečíst?

Protože je o nich.

Vrátila bych se ještě na chvíli k tvé knížce aforismů Odvaha milovat, už jsme ji letmo zmínili. Nejvíc mě zaujal tento citát: „Každá z cest je správná. Záleží na tom, kam se chceš dostat.“ Věděl jsi odjakživa, kam se chceš dostat?

(smích) Samozřejmě, že ne. Mým cílem a zároveň i cestou je právě ono Zastaveno. Prostor absolutního spočinutí, kde jsou všechny možnosti otevřené a člověk si vybírá v souladu s tím, co očekává od života.

Jak se do tohoto stavu lze dostat? Co bys poradil lidem, kteří chtějí stejně jako ty dosáhnout tohoto stavu?

Ujasnit si, co mě opravdu baví, co doopravdy umím, co mi přináší radost, a učinit to tím hlavním ve svém životě.

A když se začnou objevovat překážky?

Tak je přeměnit na odrazové můstky.

Vrátíme-li se zpátky k úvodnímu aforismu, stalo se ti někdy, že ses dostal někam, kam ses dostat nechtěl?

Určitě by se několik zdánlivě slepých uliček našlo, vždyť život je plný meandrů. Osobně si myslím, že takové apendixy k životu patří. Že je naopak třeba občas do takové uličky zajít, opřít se čelem o zeď a v klidu zauvažovat kudy a kam se dál životem ubírat.

Součástí románu je také část s názvem Rozhovor se Smíškem, který vede Laura. V rozhovoru padla otázka, zda je láska víc podobná sněhové vločce, nebo sněhová vločka víc podobná lásce. Čtenáři, kteří do knihy nahlédnou, Smíškovu odpověď zjistí; jak bys ale odpověděl ty?

Tak jako on: Ano. (usmívá se)

Na základě toho, co o tobě vím a jak jsem tě mohla poznat, si tě dovolím zařadit mezi okruh lidí, kteří čtou takříkajíc mezi řádky všeho, co je obklopuje. Když se rozhlédneš kolem, co vidíš? Nebo možná lépe: co kolem sebe čteš?

(přemýšlí) Většina příběhů, které čtu, je o hledání. Vidím lidi hledající své určení, svého vysněného partnera, naplňující zaměstnání… Potom je tu nekonečné ticho a klid přírody. Vody, stromů, hor… Vidím pohyb a vidím klid.

A pohyb a klid, vzájemné opaky, dávají životu dynamiku?

Ano. Vidím to jako střídání protipólů, které společně tvoří dokonalou rovnováhu.

Dneska se lidé často za něčím ženou a když pak přichází klidná fáze, tak jsou z toho rozčarovaní…. Jak to na tebe působí?

Myslím si, že lidé neumějí vydechnout a skutečně se uvolnit. I když mají volno a nemusí nic dělat, jejich myšlenky stále víří, diář je stále otevřený, takže oddech není skutečně oddechem. Aktivní fáze je stále přítomná, a přitom je neúčelně využívána, příliš mnoho energie se spotřebuje na úkony, které jdou dělat s mnohem menším úsilím. Ve společnosti převládá názor, že s největším úsilím se dosáhne největších úspěchů. Podle mého spočívá úspěch v tom umět se zastavit. Dovolit věcem, aby se děly jaksi samy od sebe.

Často mluvíš o dýchání, o rovnováze. Vnímáš to tedy jako střídání aktivní a pasivní fáze? Něco jako dýchání…

Ano, je důležité, aby se tyto dvě fáze střídaly. Život je prostě cyklus, má svůj rytmus a my nemůžeme být pořád v napětí, v činnosti, musíme také umět odpočívat.

Na začátku jsi řekl, že v každém z nás, v tobě také, je část ženy, část muže, část starého člověka, část dítěte. Každý tedy v sobě máme nějaké to vnitřní dítě. Co osobně pro tebe tohle vnitřní dítě znamená?

(smích) Hravost, smích, spontaneitu, život.

Jak se v dnešním světě odpoutat od starostí a nechat promluvit své vnitřní dítě?

Právě tím, že naplňujeme své vlastní potřeby a ne očekávání okolí. Děláme to, co nás baví a to, co máme rádi. Prostě se nesnažíme zalíbit nikomu jinému, ale jsme svou vlastní radostí.

Žiješ jednou nohou na Moravě a druhou v Praze. Jak se to dá zvládnout?

Snadno. Souvisí to se střídáním aktivní a pasivní fáze. Praha je aktivita, Morava zase vydechnutí. Obojí je pro mě moc užitečné. Vždycky se těším domů na Moravu, ale těším se i do Prahy. Protože vím, že obojí potřebuji pro svůj život. Praha nabízí možnosti, Morava klidné spočinutí.

Děj tvého nového románu Zastaveno se odehrává v pohraničí. Byl ti inspirací konkrétní kout vlasti, konkrétní lidé nebo zážitky?

Největší inspirací mi byly naše Bílé Karpaty, Moravské Slovácko a pohraniční hory kolem Starého Hrozenkova. Postavy jsem stvořil nebo ve mně spíš vznikly z mnoha lidí a z mnoha zkušeností. Z pevných předobrazů konkrétních lidí jsem nevycházel.

Často mluvíš o svých splněných snech. Román Zastaveno je tvůj splněný sen?

Ano, jeden z mých největších snů, které se mi zatím podařilo splnit.

A další?

(smích) Přivést Zastaveno k lidem.

Od začátku letošního roku pořádáš kurz Pramen inspirace. O co v kurzu jde, si mohou čtenáři přečíst na tvých webových stránkách. Mě by spíš zajímalo, jak tě něco podobného napadlo uspořádat, proč zrovna tento druh a proč zrovna Pramen inspirace?

Baví mě se dělit o své zkušenosti s tvorbou a pomáhat druhým, aby si uvědomili existenci  umělce v sobě. Umělce, který je schopen vytvořit si takový život, jaký jen chce.

Je v životě někdo, kdo tě nejvíc ovlivnil?

Michal Čagánek. (směje se)

Do emailu jsi mi jednou napsal, že rád držíš prsty na tepnách života a cítíš, jak se jimi valí krev. Co pro tebe znamená život?

(vydechne) Život… je prostě Život.

Michal Čagánek, michalcag@seznam.cz, tel: 775 642 390

Napište komentář