– ZASTAVENO

Zastaveno v Thajsku

Příběh mladé ženy Laury a její nelehké cesty za poznáním
odvíjející se v magickém kraji Bílých Karpat.

Každý z nás někdy zažil naplňující pocit. Při procházce v lese, při tanci, když se zabral do své oblíbené činnosti: Ano, to je ono, přesně tohle jsem já… Vzácné chvíle, kdy se vše jakoby zastaví. Celý Vesmír před námi stojí v celé své kráse jako otevřená kniha a my zjišťujeme, že vše je psáno naším jazykem.

Přesně to se stane hrdince románu Zastaveno. Laura už dál nedokáže zůstat ochočeným zvířetem, jehož jedinou zbraní jsou instinkty. Opustí školu, rodiče i přítele a vydá se – kam? Sama neví. Jenom to ví jistě, že musí pryč. Tak se setká se Smíškem, jak sama pojmenuje svérázného umělce žijícího společně s malou dcerkou na samotě v pohraničních horách.

Květa Fialová knihu pokřtila okvětními lístky růží s přáním, ať kniha letí ke všem srdcím...

Květa Fialová knihu pokřtila okvětními lístky růží s přáním, ať kniha letí ke všem srdcím…

V kulisách venkovské samoty se odvíjejí příběhy, setkání, vzlety a pády duše člověka. Co zpočátku vypadá jako dokonalá idyla, se postupem času proměňuje v pravý opak. Co se jevilo jako zdrcující rány osudu, se nakonec ukáže být tou nejlepší školou života.

Mnohokrát chce Laura uniknout. Pryč od staré Blažkové, která, kdykoli ji uvidí, si hlasitě odplivne. Pryč od věčně nabroušeného hajného Vztekliny. Pryč od bolesti a strachu, ale také od nutnosti přijmout odpovědnost za svůj vlastní život.

Je možné utéct před svou vlastní minulostí?
Jak zastavit neustálý proud myšlenek?
Kde končí země a začíná nebe? Je absolutní tma nebo světlo?
To jsou některé z otázek, na které by Laura ráda našla odpověď.

Ukázka z knihy

Tichý. Tak by se jmenoval, kdybych mu mohla vybrat jméno. Podle toho, čím se mě nejsilněji dotkl, čím na mě nejvíc zapůsobil. Krásný, Čistý, Usměvavý, nabízejí se další jména. Usměvavý, to se mi líbí. Usměvavý nebo také Smíšek. Ano, to je ono, tak mu budu říkat.

On je úspěšný autor stoupající ke hvězdám, já ztracená holka řítící se do propasti sebe sama. Nemám nic, nebo mám alespoň ten pocit. Jsem sama, bez peněz a s dokonale zazděnými zadními vrátky. Už ani nevím, kde byly. Nechci to vědět. Už žádné ohlížení do bolesti.

Zítra to bude den, co jsme se seznámili.

Nevím, co mě čeká, nepochybuju však, že se to stane. Ráno jsem si přála umřít, teď sedím na břehu řeky a život mnou plyne jako voda. Nekonečná řada událostí v jediném okamžiku. Všechno je zastavené. I když mám myšlenky, nemyslím na nic.

Vedle mě v trávě leží cestovní taška. Pár věcí do začátku. Kdo by chtěl víc, na břehu řeky, v první den stvořený z úniku. Prolínání světů. Myšlenky a fantazie. Fantazie myšlenek.

Nechtěla jsem sedět na břehu, chtěla jsem skočit do té vody, utopit se všem na očích, aby viděli, jak jsou marní, jak obyčejní, jak nic neznamenají pro mě. S úsměvem vylézt na kamenné roubení, chvíli po něm jít, s rozpaženýma rukama, jako provazochodec, který to koupil přímo do srdce. Ať si mě fotí túristi. Ať mají rozptýlení ještě chvíli. Ať se smějí svým karikaturním smíchem v rychlosti načmáraným na ksicht. Zvracet se mi chtělo z jejich výrazů, namísto toho jsem se smála, jak šílenec se směje na jiné šílence.

Neskočila jsem. Žebráci vzpínali ruce a další žebráci jim házeli drobné. Psi si chtěli hrát, měli však na krcích obojky, k obojkům vedla vodítka, k vodítkům byly připjaté ruce, které nehodlaly smlouvat. Odpadkové koše přetékaly odpadky. Restaurace přetékaly obžerstvím. Obchody přetékaly totálními slevami na vše. V novinových stáncích nabízeli marnost. Ve stáncích s hot dogy narážely housky na kůl. V kostelech uctívali strach. Ve výkladních skříních pózovala lhostejnost. Milenci žvanili o lásce. Rodiče ukázňovali své děti. Děti se nesměly smát. Stromy trčely z betonu. V květinářství umíraly růže. Holubi vzlétali do nikam. Všichni spěchali. Nikdo si nikoho nevšímal.

Nevěděla jsem, kam jdu. Kam jít, co dělat. Prostě jsem šla. Cítila jsem všechno a nic. Poprvé a naposled. Mít zbraň, asi bych začala střílet. Být bestie, dala bych to všem znát.

Málem mě přejela tramvaj. Málem jsem začala křičet. Málem jsem poslední peníze utratila za chlast. Málem jsem přeslechla, co se snášelo z nebe.

Prezentace knihy, teď a tady. Jméno autora, nic neříkající. Jeho hlas, hlas přenášený interním rozhlasem, jeho hlas snášející se odkudsi z výšky, ten hlas jsem hned poznala.

V jednu chvíli jsem naprosto bezradná stála na ulici před knihkupectvím, v dalším okamžiku jsem byla v prvním podlaží Paláce knih. Jak se to stalo, nevím. Prostě jsem tam byla. Slova splývala s tichem a ticho bylo slova. Lidé neměli hranice. Prostor se rozplýval a ztrácel sám v sobě.

Někdo mi podal knihu a postavil mě před autora. Vše beze slov, on se přesto usmál. V tom úsměvu bylo všechno, víc než se dá prožít za život člověka, i kdyby trval tisíc let. V tom úsměvu to bylo, bylo to tam a já jsem to viděla.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Procházela jsem ulicemi Města a nevěřila. Seděla jsem u řeky a nevěřila. Nepotřebovala jsem věřit. Bylo to tady. Ve mně a všude. Ve vodě, v listí, na první stránce knihy, kterou jsem bez myšlenek pořídila a do které on vepsal:

Jsi daleko silnější, než si myslíš

Četla jsem jednou, dvakrát, po tisící. Dávno jsem neviděla na stránky a přece jsem četla dál. Daleko silnější. Daleko silnější. Daleko silnější.

Vtom jsem to ucítila. Ucítila jsem sílu. Ne, ne, já jsem jí byla! BYLA JSEM.

Ilustrace k románu Zastaveno

Kniha je plná krásných ilustrací z tvorby malířky
 Markéty Kotkové  a Lenky Janouškové.
Originální japonské kaligrafie
vytvořila Petra Vitásková.

Objednat knihu je možné v E-SHOPU ZDE
nebo přímo u mne na michalcag@seznam.cz
Na stejné adrese si můžete objednat besedu o knize.


Vydalo nakladatelství Maitrea v roce 2010, 234 stran formátu A5
brožovaná s klopami. 290 Kč (330 Kč včetně poštovného)

PŘEČÍST UKÁZKY Z KNIHY ZDE

OHLASY ČTENÁŘŮ ZDE

Svoji tvorbu průběžně uveřejňuji také na mém FB.
Michal Čagánek, email: michalcag@seznam.cz, tel: 775 642 390
E-SHOP

You must be logged in to post a comment.