Kmotra o Piktogramech

Když jsem byla nominována na kmotru knížky Michala Čagánka PIKTOGRAMY, knížku jsem si přečetla. Byla mi blízká. Nevěděla jsem, kolik kmoter Michal Čagánek nominoval. Když je někdo na něco nominován, není jisté, že bude opravdu vybrán. Dále jsem nevěděla, i kdybych byla vybrána, jestli někdo poučený knížku představí a kriticky rozebere a já ji jenom symbolicky pokropím vodou, anebo jestli se ode mne očekává obojí. Rozhodla jsem se připravit se na obě možnosti. Text jsem si napsala na papír. Zde je.
Piktogramy. Proč to tak nazval? Podle slovníku cizích slov je piktogram zpravidla obrázkový znak, označující pojem nezávisle na tom jak se pojmenovává (např. panáček nebo panenka na dveřích záchodu). Tolik slovník. Další úvahy už jsou moje.
Piktogram je orientační bod v prostoru. Jednoduché, všeobecně srozumitelné sdělení. Sevřené sdělení. Užitečné. Mně je ze všech piktogramů Michala Čagánka nejbližší rovina rodiny. Rodiče se třemi dětmi žijí na vesnici, v těsném sousedství s dědečkem a babičkou. Potřebují se, pomáhají si, lezou si na nervy. Na vesnici ví každý o každém všechno. Lidé se tu znají několik generací. Znají klukoviny svých předků i jejich milostné příběhy. Rodinu i sousedy vidíme očima dospívajícího chlapce. Nejraději by byl slavným muzikantem, obléhaným zástupy fanynek. Nebo aspoň spisovatelem. Píše knihu o tom, že píše knihu o sobě uvnitř rodiny, která žije na vesnici. Má kamaráda, s kterým se srovnává. Je to obyčejný kluk. Je náročný ve svých snech. Je zranitelný a zraňovaný a taky často zraňující. Je z domova do života dobře vybavený. Snaží se své sny uskutečnit.
Dnes se o rodině často mluví jako o něčem, co se přežilo. Zdůrazňuje se individuální bytí. Soutěživost, úspěch, bohatství, slast, štěstí. Ale dlouhodobý život v rodině vyžaduje vytrvalost, pracovitost, sílu, ovládání. Ohledy, povinnosti. Rodina není automatická záruka jistoty a pohody. Je to ale příležitost k tvořivému životu. K odchodům a návratům. Místo, kde je nejlíp dětem a starým lidem. Náročný prostor pro zrající osobnosti rodičů. Myslím, že dlouhodobý život v rodině je těžší než jakákoli vědecká či umělecká práce. Ale nikde jinde se neučíme lásce.
Vnímám knížku Michala Čagánka jako poctu rodině. V rodině je hodně bolesti a smutku. Ale kapky radosti jsou pak zvlášť opojné. Domů. Doma. A taky se mi líbí, jak si autor rozumí s malým bráškou. Jak staví všechny dětské projevy naroveň dospělým. S jakým okouzlením používá dětskou řeč, ve které ještě chybí některé souhlásky.
Líbí se mi vztah ke starým lidem i to, jak se snaží pochopit omezující roli rodičů. Líbí se mi jeho milostné hledání.
Děkuju, že smím uvítat tuhle zdatnou knížku. Sami – zdatnou. Autor ji vydal vlastním nákladem. Karel Hynek Mácha si taky vydal Máj vlastním nákladem. Přeju Michalu Čagánkovi, aby o jeho práce nakladatelé usilovali. Protože my, čtenáři, takové knížky potřebujeme.

Zde můj přichystaný text končí. Něco z toho jsem opravdu řekla. Vesměs mladé publikum mě vyslechlo. Celý křest probíhal spontánně. Byla jsem opravdu kmotra. Žádná jiná nebyla. Zato byl kmotr. Byl to milióny diváků milovaný – Slunce, seno, jahody – ano: Zdeněk Troška. Doporučila jsem mu, aby Piktogramy zrežíroval. Vděčně mi potřásl rukou. Ano, tak se chovají kmotři.
Michal Čagánek ukázku nečetl. On ji, spolu se svým kolegou Lubošem Pavlem, předvedl zdramatizovanou. Dvojice venkovských kluků jde zahrát do domova důchodců. Byla to nápověď filmovému režisérovi. Mladé obecenstvo radostně tleskalo.
Knížku Luboše Pavla, která se jmenuje Dumbstin, jsem taky četla. Ale jenom jednou, protože jsem nevěděla, o i tento mladý, rovněž sami zdatný spisovatel, bude při křtu a proto jsem si projev nepřipravila. Řekla jsem tedy jenom, že jeho knížka je plná tajemství, názvem počínaje a případným příbuzenstvím s Otou Pavlem konče.  Takoví jsou Sami-Zdatní.
Všechno dobré vám a vašim rodinám.

Eva Bernardinová

Michal Čagánek, email: michalcag@seznam.cz, tel: 775 642 390

Napište komentář