3 pomůcky uskutečnění

 

Všechno je možné uskutečnit. Všechno, na co jen dokážeme pomyslet a čemu dokážeme dát smysl. Tyto tři pomůcky silně ovlivnily můj život, snad mohou být užitečné i pro jiné hledače kráčející po Cestě uskutečnění.   
 
 

 

1.

Prostor pro sny

Prostor pro sny, nebo také posvátný prostor, je místo, kde se setkáváme sami se sebou. Místo, kde se přednostně věnujeme sami sobě a svým vlastním potřebám. Začít den v našem posvátném prostoru nám umožní vykročit do nového dne vyladěný na náš záměr.

Prostorem pro sny může být noční stolek, na který jsme rozestavěli drobné předměty, dárky, fotografie našich blízkých. Všechny věci, které mají schopnost v nás vyvolat radost a dobrou náladu, které nám připomínají náš sen a inspirují nás pro cestu životem ve směru naplnění.

Prostorem pro sny může být zrcadlo v koupelně, do kterého se v tichosti zadíváme na svůj obraz a sami sobě popřejeme pěkný den plný milých setkání a radostných událostí.

Prostorem pro sny může být stůl, na který si připravíme snídani a v klidu si pochutnáme na ranní kávě.

Prostorem pro sny může být kabina našeho vozu, pokojná jízda probouzející se krajinou, během níž si představujeme hladký průběh dne prostý jakýchkoliv nehod a karambolů.

Prostorem pro sny může být úplně všechno. Lavička v parku, kam se na chvíli posadíme, abychom dali odpočinout unaveným nohám. Červený panáček na semaforu, který nám připomene, že je čas jít a že je čas stát. Zahrádka za domem, kde poklekáme k záhonům a květinám. Komůrka záchodu, kde si kousek po kousku nerušeně čteme svůj oblíbený román…

Vědomě vstupovat do prostoru pro sny, do svého posvátného prostoru, nám pomáhá vědomě kráčet cestami života. Z počátku bude náš posvátný prostor mít rozměry třeba jen malého nočního stolku nebo kusu lepenky na který přišpendlíme několik inspirativních obrázků nebo fotografií. Brzy se však začne rozrůstat. 

 

2.

Talisman uskutečnění

Talisman uskutečnění je drobný předmět, který nosíme při sobě a který nám připomíná naše sny a přání. Je to symbol toho, co chceme uskutečnit. Může mít podobu náramku nebo přívěšku na krk. Může se jednat o drobný kamínek nebo kaštan, který nám věnovalo naše dítě. Může jít o šupinku z vánočního kapra nebo obrázek, který nosíme v peněžence. Může mít tisíce dalších podob, které se mohou časem proměňovat, podle toho, jak se proměňují naše sny…

Mít něco, co je v běhu dne stále na svém místě. Na co můžeme kdykoliv položit ruku, na chvíli zavřít oči a cítit, že je vše v pořádku.

 

 

3.

Zápisník uskutečnění

Zápisník uskutečnění je zápisník, do kterého každý večer zapisujeme menší či větší úspěchy z prožitého dne. Všechna setkání, události, stavy a pocity, které jakýmkoliv způsobem přispěly k tomu, že jsme se přiblížili našemu snu. V rozsahu jedné strany nebo i jen několika řádek každý večer shrnout všechno, co se nám daný den podařilo, co nám přineslo radost či poučení. Všechno, co nás inspirovalo, povzbudilo, dodalo sílu pro náš záměr. Je možné si jednotlivé stránky rozdělit do odstavců a ty si nadepsat nadpisy jako: Úspěch dne, Setkání dne, Myšlenka dne a podobně. Úplně však postačí volnou formou shrnout, co dobrého nám daný den přinesl.Doporučuji si pro Zápisník vizí pořídit opravdu co nejhezčí sešit, který pro Vás už pouhým vzhledem bude inspirací. Je možné si takový Zápisník také sám vyrobit.Také pero, kterým píšeme do Zápisníku by mělo být něčím zvláštní. Co si třeba pořídit pěkné plnicí pero? Hrot krásně klouže po papíře a vnáší do pisatele jakýsi zvláštní druh klidu. Zvláště, když se se svým Zápisníkem ničím nerušeni usadíme do svého Posvátného prostoru. Talisman uskutečnění máme samozřejmě u sebe.

A i když přijdou chmurné dny a bude se zdát, že není nic, co by mělo cenu do zápisníku zaznamenat, přece se o to pokusme. Častokrát právě v těch nejtěžších chvílích prokážeme nejvíc síly a odvahy. Častokrát teprve na samém dně zahlédneme světlo. Co se nám dnes jeví jako temně černé, může za několik dní působit jako šedivé. A kdo ví, jestli ještě s větším odstupem v té šedi neuvidíme náznaky sluneční záře a modré oblohy?

Lehký krok a jasnou mysl na cestě krajinou Vašich snů.

 

 

2 komentářů ↓

  1. janča napsal:

    mam svou nastenku uz dlouho..vse se uskutecnovalo samo.Pak se to nejak zadrhlo,zastavilo.Podnikani prestalo jit a slozenky chtej platit.Cestovala jsem po svete,lyzovala,milovala muze,uceni se i komunikaci.Najednou koukam na nastenku,na nabytek,na veci,vse je zastarale.Nejak se nahromadily veci-knihy,boty,hadry,nadobicko a „ozdobicky na policky“.
    Ale bojim se to vyhodit,nemam to cim nahradit,nejsou prostredky.Nemam na to sil.Driv jsem jak nic prestehovala nabytek,nakoupila,prodala domy,byty.Neco se stalo..Nevim,co.Nemam se s kym smat.A kdyz to zkusim,mam pocit,ze mi nikdo nerozumi.S malokym si popovidam na stejne vlne.Jakobych byla E.T.Tak nejak mi tu pripadal i VH,v mysleni a vizich nemel noblesni konkurenci,krom Dalajlamy.Toho si taky vazim.jeho uceni je mi blizke.Ale nerozumim vsemu z jeho uceni..a to me mrzi,ze nejsem tak bystra,abych chapala veci,uceni,svet z nadhledu.A patlam se v malych vecech,kt.me ubijeji.Preju svetlo,lasku a stesti vsem,ale kdo preje me? Klienti mi vymreli a ja se neumim prosadit v tomhle case,me sluzby nikdo nechce a nezajimaj ho.Odkud zacit a ke stesti,hojnosti, svetlu a lasce se dostat.Svet je krasny,ale mam ho nejak zabaleny v igelitu,jak to rozbalit?Janča

  2. janča napsal:

    dik za podnety.Od zacatku prosince se mi prohloubila blba nalada a hledam.co me da zas do kupy a na nohy.je mi 50,nemam praci,partner umrel,a ja chci zit,ale nevim jak.Uz to mam dlouho,ne jen od prosince.Vzdy se to necim prohloubi,a ja nejsem schopna nic delat,ani pracovat..Jak umrel VH,jen se to posililo.Nemuzu strachem a smutkem spat.Cim se uzivim.Mluvim nejak nemecky a anglicky, ale neni to tak,abych v tom mohla psat,ani na pc.Jen si muzu na netu najit info,tj.dobre.Lyzovala jsem rada,ale kvuli penezum se na ledovce po cely rok nedostanu.Pohyb,komunikace a cesty,to je muj poklad,radost,ale zamrzly!Dochazi mi uspory.Kolik prostoru potrebuju k zivotu a ne k zivoreni.Jsem nocni ptak a vstat pred 11.h.by me asi zabilo.Ani do skoly jsem nevstala driv nez5min.pred vyucovanim.bydlela jsem na internate v dome.Plne rozumim p.Milosi Kopeckemu,kdz se svym strachem nebo naladou zustal cely den v pyzamu.
    Nejsem lina,ani nemocna,jen nevim,co se stalo.Bez penez nejde zit.ale jen me nebavi,vstat, dojizdet a nechat se sekyrovat a omezovat pro par korun nekym.kdo nic nevi.Jen mi uz chybi nejak radost, sebevedomi a sila k prosazeni.A ta skryta pricina,ze to je,jak to je..Jsem sama na vsecko a chybi mi pohlazeni,objeti,jakysi vesmirny orgasmus.Sorry,pisu,ze jsem chtela si ulevit.ale moc mi to neulevilo.Janča

Napište komentář