To světlo

Světlo je uvnitř

otevři dveře

ty jsi to světlo

otevři sebe

Dávná přání

Od rána

prší básně

na papír

tichý je ukládám

aby i ostatní

mohli se zmáčet

v srdci svém

kapku pookřát

Dle dávných

přání

Krejcárek světla

 Kampak se, Světlo, propadáš

zdáš se mi malé

malé tak

sotva tě v dlani udržím

sotva krejcárek utržím

sotva tě sesbírám

Když naplňuješ Vesmír

Pevná místa 

Nebraň se strachu

když tě prosí

neboj se vstoupit

do jeho bran

jedině to uchopit můžeš

co máš v dlani

jenom to můžeš nahmatat

co na svém místě

pevně stojí

Neklid

Pohupující se hlubina

to vidím prvně

o tom

že hladina houpe se, vím

houpe se ode dna

když je tak neklidné

ona též klidu

nemá

Hluboce

Tak hluboce se uklonit

umí jen svíce

dům celý naplnit

svým světlem

nechtít nic

za jediný kousek sebe

když ubývá

za nocí

tak dlouhých

Kolemjdoucí

Jen o drobet víc

vážit si slunce

o slzu

o polibek

o jedno jediné

pousmání dítěte

když zdraví

kolemjdoucí den

Zrníčka

Někomu posvítit

hvězdičkou

to není málo

naděje zrníčko dát

do prázdné dlaně

maličko se usmát

dotknout se slovem

to vše

na věčnou památku

docela tiše

odevzdaně

jak by se nikdy

nestalo

A přece

Osud

Kolik lidí touží zemřít

dnes večer

a kdo se chystá narodit

kdo radost vyslyšel

kdo smutek zvolil

kdo lásku našel bez hledání

kdo pro nenávist hory šel

Dnes večer

stejně jako jindy

ty sám

svým vlastním jsi

osudem

Obsahy

Jednak světlo

jednak stín

jednak láska

jednak hoře

jednak zrníčko prachové jsi

jednak to nejširší moře

s pobřežím a palmami

pod jednou z nich

sedíš ty a píšeš

báseň

V tom zrníčku

je všechno

Celý Vesmír

Beztíž

Viděl jsem světlo

za zavřenými víčky

kde nemělo být nic

slunce svítilo

v naprosté tmě

vznášelo se

jak pírko hrdličky

se vznáší letním večerem

kolem korun jabloní

a vykřičených písní kosů

stále výš a výš

naplnit svůj osud

bez tíhy

myšlenek

Vůnědýchání

Naslouchej vánku

přináší vůně

a barev celé zástupy

přivoň si

naber do dlaně trochu

pozvedni k srdci svému

podrž v ústech svých

nech chladit na kůži

Žádná odpověď není skrytá

tomu, kdo dýchá vzduch

a cítí jeho vůni

Skutečný 

Vklouzla mi do vesty

malá bílá myška

nevěděl jsem

co počít mám si s ní

vzal jsem ji do dlaně

z tepla jejího bříška

z tak maličkých tlapek

z divoce tlukoucího srdíčka

poznal jsem

že život je skutečný

Skutečný zázrak

 Narození

Chtěl bych se umět otevřít

tak jako myšlenka

když přichází

čistá a pravdivá

jako dítě

když se narodí

když poprvé otevře ústa

aby křičelo své volání

po životě

po tom, co neví

co ještě nechápe

čím však celé

a beze zbytku je

doširoka otevřenou náručí

sama sebe

Nekonečné lásky

Výčitky

Kdo vyčítal by motýlovi

že z vajíčka se zrodil

housenkou že byl

a pak se zakuklil

Kdo vyčítal by světlu

že můrou bylo

v temnotě uvězněnou

nesvítilo

Až na chvíli poslední

s lampou

kdy se střetlo

v plameni

Před nebem

Dříve než nebe bylo s hvězdami

tvé oči byly

a dívaly se na svět

který teprve měl být

za tisíce let

tak jako matka usmívá se

vstříc dítěti

Ruce 

Nechat se vést

rukama času

obejmout Vesmír

 

Volba

Cesty se rozchází na rozcestí

stejně tak se scházejí

zprava i zleva vchází štěstí

a kyne všem

kdo si je zvolili

 Tady

Svíčka nevydává světlo

světlo je tady

svíčka je květina

světlo je motýl

 

Chvíle chvil

Každý z nás má strach

má i sílu ho překonat

v jediné chvíli chvil

změnit vše

co dosud žil

 

 Návraty 

Kde je potůček

tam je i řeka

do moře vtéká

zpátky k počátku

 

Pramínky

Dlouhé šedivé vlasy

spletené do drdolu

jen sem tam pramínek

protne čelo

tak jako řeka

protne krajinu

aby dál k moři tekla

Ty jsi ta krajina

ty jsi ta řeka

tam plyneš

tam vtékáš

kam plyne tvá mysl

 

 Jinozpěv 

Mlha se valí po skalách

vlévá do člověka chlad

kde jiný člověk si zpívá

 

Skutečně 

Naše životy jsou vysněné

naše sny vyjadřují život

co pravda je a co ne

co skutečně je skutečné

Beztíž

V okně sněží záclony

z výšky pozorují svět

svět venku za oknem

stromy

Snaží se domyslet

jaké to asi je

vznášet se v bezvětří

Zaslíbeni

Jsou místa

slunci zaslíbená

jsou místa muž

a místa žena

jsou místa nebe

místa ráj

a štěstí jimi protéká

jak ústy, když se usmívá

člověk na člověka

Začátky

Za rohem začíná život

také jsem plakal a křičel

A vidíš

Kolmosráz

Na kolmé stěně

v holé skále

Pampelišky

Síla

Odkud brát sílu

co ti ji dá

Když nemůžeš

a vytrváš

Šlehnutí 

Zachytit chvíli

šlehnutím blesku

doznat se

k věčnosti

Proměny 

Tolik slunce

v jediném jablku

tolik vody

k převtělení

Tichabouření 

Plyneme pomalu

tak jako oblaka

stejně tiší

bouříme pro zábavu

Stává se

Zasadit pramen

a nechat téct

pomalu

plynout vodu

aby se stala

potokem

pak změnila se

v řeku

Nekonečný

oceán

Vzájemnost

Vlna za vlnou

na pláž uléhá

je naděje v tom

a něha

znovu se dotknout

znovu uvidět

pořádek věcí

co světem je svět

k blízkosti směřuje

vzájemné

Spíše

Území věčnosti

neleží za plotem

spíše je v klíně tvém

jak kotě schoulené

můžeš pohladit

můžeš přivonět

hebké a tiché je

hřeje tě pomyslet

Když jen tak

si hovíš

Pokusy

Dál zkoušej letět

se zavřenými křídly

jednou

možná se to podaří

pokud však letět chceš nyní

potom svá křídla rozevři

Jen tak 

Jen tak se vydat

do neznáma

Poznat je

Konečky

Konečky prstů nahmatávám

co dříve jsem držel v náručí

krok pouhý vzdálen

přes pochybnost svou

Nedosáhnu

Pády

Ještě tě čeká jeden pád

a potom druhý

ještě tě čeká znovu vstát

a potom znovu

To světlo

Není noci bez usínání

třeba se snažíš sebevíc

tvůj sen procitnout ti brání

srdce tvé světlu otevřít

Ty jsi to světlo

které hledáš

ty sám

vysněná jsi planeta

jsi štěstí veškeré

a láska

jsi anděl

v těle člověka

Plamínky

Zapálit svíci

zvyk tu je

plamínkem malým

naděje oživit znovu

Kdyby kdosi pořád nepřikládal

na smutek

v tu chvíli Nebe

Prostor k obejmutí

Tělo je prostor k obejmutí

a každý v něm už někdy stál

když modlil se

za prominutí

když slzami se proplakal

až k ránu

bez slunce

když čekal tak dlouhý čas

když znovu učil se milovat

s prostory jinými se prolínat

vzájemně

Jednovzpomínání

Hlavu vzhůru, Slunce

nevydáváš málo světla

ani jasu

mraky ve tvém srdci

nejsou skutečné

nemusíš se bát deště

jediná krůpěj se tě nedotkne

žádný blesk nedolétne k tobě

to spíše ty

všechno naplníš svým světlem

Stačí si vzpomenout

jedinou vzpomínkou

na jediné

Na sebe sama

ve všem

 

Procitnutí

Možná že právě dnes

možná že v tuto chvíli

dočista bez peněz

a sám

své štěstí najdeš

na cestičce před svým domem

možná je máš v levé kapse

možná na nose ti sedí

do očí dívá se ti zasněně

To o tobě sní

že procitneš

Vsoběrozplynutí

Nechat to projít jako proud

nechat se tiše obejmout

Jak ryba hrát si ve vlnách

necítit žádný strach

z utonutí

Jak slunce zalít hladinu

pak tiše vsednout do člunu

jen sám

Se všemi zůstat spojený

jak vlna s vlnami

v sobě se rozplynout

1 komentářů ↓

  1. Lenka napsal:

    Krása, srdce pookreje pri tvojich básniach! Toto je moja obľúbená zbierka. Milujem to ako vieš kúzliť so slovami:-)

Napište komentář