Svátek zamilovaných

Mám-li se skálou stát

pak nechť jsem přístav

aby kdykoliv kolem budeš plout

mohla jsi klidně spočinout

chvíli tu zůstat

Fotka 

To by byla pěkná fotka

město

osvícené rovinou

uprostřed ty

ve vlasech ptáčka

jak zpívá

tvou oblíbenou píseň

O lásce

a o nás dvou

Déšť

Krásně se rozpršelo

ale krásně

Co dodat?

Ať to vydrží

ať nám to

lásko vydrží

 …

Někdy

Někdy ti oplatím vyznání větru

někdy ti pomohu uvěřit

Mraky zatajily

že slunce vyšlo již

byla tma

stromy v aleji

kynuly větvemi

a já se rozhodl

ještě chvíli spát

 

Svatební obřad

V zátopolí u starého bezu

postavil jsem stan

srub a skrýš

postavil jsem kostel

a kameny do řady

Aby nalezla jsi cestu

Procházka

Někdy se projdeme

po stromech v aleji

někdy si půjčímě křídla

V korunách hlohů

zpustošených větrem

ptáci znovu si

staví hnízda

Stéblo po stéblu

dřívko po dřívku

Stejně jako my

Kostelík

Mrazení vzpomínek

do zad mi vstupuje

kostelík na stráni

věží se spojuje s nebem

Já s nebem se spojuji

tebou

…  

Svět

Potřebuju zastavit

otáčející se svět

na chvíli se tě zachytit

něco říct

alespoň slovo

nebo nic

Raději mlčet

i slova se otáčí

Jenom tě držet

…  

Nebe

Na piloty jsem dosud nežárlil

zdáli se daleko

ztracení na obloze

Jenže

i pilot je jenom člověk

se zemí spojený

A nebe

je jenom nebe

Brýle

Schoval jsem brýle

pršelo

kapky psaly po sklech

Bylo pondělí

a já šel deštivým Brnem

Šel jsem za tebou

Ráno

Ráno ses probudila

a na tváři jsi měla

vyleženou mapu planety

Řekl jsem ti to

s úsměvem

kam pojedeme?

řekla jsi ty a já

vzal na cestu tě kolem světa

To samé

Teploučkým vzduchem

mi voníš

tou samou chvílí pronikáš do plic

věčnosti plná

tím samým dechem

svíci pak zhášíš

sama světlem jsi

ty sama

 Voníš jak kniha

to já rád dělávám

ústy a nosem

přiblížím se

voním a chutnám

také se dotýkám

 Kolik mám smyslů

tolikrát tě znám

Džbánek

Šest deset

v tichu přihořívá svíce

po oblevě

ve džbánku vína

zbylo na dně

víc než dost

pro dva

láskou přiopilé

Pátek večer

Je pátek

večer

mám trochu hlad

ostatně jako vždy

koncem týdne

na řasách tvých

dozrává zpověď

ze zbytků mýdla

stavíš si chrám

 Ke komu se budeš modlit

ví Bůh

Židle

Už dali židle na stoly

prý neplač

a jdi už domů

nazítří

vyměnili záclony

a okna

vytrhali z rámů

 A nazítří

bylo zase všechno jinak

a nazítří

úplně jinak

židle nohami

trčely vzhůru

Cesta

Jednou bych chtěl žít v Praze

mít pokoj v podkroví

a klidně na střeše

jen kdyby tam nepršelo častěji než občas

a vítr příliš nevyváděl

Krmil bych kočky, lidi a dny

a ze svých snů jen tak ukusoval

a čekal vždycky o hodinu dřív

na tebe na nádraží

až přijedeš

Vůně

Co ty tady vůně?

chceš mi ji připomínat?

žalem mé struně kytaru hrát?

 Ty ale nevoníš

jak láska nemiluje

 Bůh – láska

člověk

milovat

 Vrcholy

Proč se mnou nejsi

na vrcholu hory

abych ti řekl

ne slovy

že tě mám rád

a že se bojím

jak i ty se bojíš

a že věřím

jak i ty věříš

že láska všechno překoná

          …

          Voda

          Mám tě rád

          tak jako vodu

          od pramene po oceán

          od oblaků, přes déšť

          po hlubiny studní

          od ledových plání

          po žhavý rovník

          od sklenky vody po tělo

          ve které se musí změnit

          aby se mohlo stát

          samotnou krví

          rozbušit srdce

          v přívalu lásky

          otevřít ústa

          a zašeptat

          Mám tě rád

 

Šikmá věž lásky

Pisa života

Řím cest

podmíněná nahota

 Křest úst

a všechno to okolo

a všechno tak skutečné

a vždy jen napolo

 jsi-li sám

Zrychlený vlak

Ještě jeden pohled zrychlenému vlaku

pak možná čas se zastaví

ty konečně už přestaneš spěchat

 Slavnostně zastavím všechny hodiny

půlhodiny minuty i dny

A budeme jen spolu

 Bez obav že něco skončí

že někdo odejde

a už se nevrátí

Kroky

Ve znamení kroků

schody

je mnoho schodů

však jen jedny vedou k tobě

 Schody

ve znamení boků tvých

a kolébání v slovech

jež ze rtů si odnímáme bez počtu

bez obav

že jediné schází

Svatý Valentýn

Svatý Valentýn

jak známo

svátkem je kocoviny

toulaví psi očichávají se navzájem

kočky štítivě se olizují

občas kolem proběhne myš

také myš

 Svatý Valentýn

jak známo

původně svatý vůbec nebyl

psi však mají od nepaměti blechy

a zlobte se nebo ne

také kočky mají blechy

 A těmto blechám

říkáme láska

básně z let 2000-2002



Napište komentář