…
Znala jsem ďábla
miloval lež
znala jsem anděla
lhal též
znala jsem člověka
i ten lhal
A já?
Já nikdy nebyl ženou
a na muže si hrál
…
Třetí zleva
Ten třetí zleva
to jsem já
a zprava nejsem víc
a zespodu a shora
a strach okenic
že okna vidět musí
a dýchat pokoje
sklem svým tak bosý
projít
a třeba sklonit hlavu
ve stoje
…
Hledání
Člověk mezi stíny hledá
cosi vymykající se tmě
v opojení medoviny života doufá
a když dojemně si stoupá na špičky
aby viděl dál a nebi byl blíž
v pýše svojí
tu jist si může být
i kdyby sochou byl
neustojí
…
Myslím, že tě miluju
Cítím jablko
jak voní
také švestku
tozdělenou na dvě
dotýkájící se půlky, pecka
je ještě teplá
Cítím že pláčeš
a i bez pomoci světla
vidím tvé slzy, celá ty
plachá a skromná…
A do toho ty vůně
…
Věčnost
Půl kapky deště
na řasách nedohledna
kůl
najatý, aby stál, a trocha tmy
ne moc
jen kolik se vejde mezi světla lamp
toulavé hodiny
vypráví tik tak
to jako
že až pominou, láska
ona dál
že bude věčná
…
Svoboda
Lev hryže mříž
lvice olizuje kost
ona zemře sytá
on sice hladový, ale ten pocit, těch mříží mezi zuby!
ta možnost, byť nepatrná, že přeci
povolí, že musí povolit! že
povolí, pustí ho na svobodu a on
zase bude LVEM!
Pro ten pocit
stojí za to
zemřít
s prázdným žaludkem
…
Víra
Právě jsem zamkl
už žádné dveře ti nepomohou
a zhasl jsem
Už žádné světlo
Stíny věcí, těžítka prostá
bosá… Proč bosá?
Těžítka?
Kdo mi to vysvětlí
že je tma
a zamčeno
když přece každý ví, že
plamínek svíčky
že les celý
zemi někdy odmyká
…
Láska
Není mi líto darovaných chrámů
vždyť zbyly mi zvonky, můžu hrát
není mi líto srdcí z marcipánu snězených
vždyť jídlo pro okrasu je někde v dálce hlad
a srdce
byť červené
je jenom kusem těla
který shoří
vybledne a zbělá
Jen další
místo na mapě
…
Západ
Dnes jsem se schválně zase jednou byl
podívat na západ slunce
postavil jsem se k oknu
a zadíval se na obzor
Ale slunce tam nebylo
jen ohnivá díra vypálená do mraků
(Kam vedla? Nevím) a kolem ní
tisíc modrých
bleděmodrých kamínků
Jako by někdo chtěl
vyskládat nebe
…
Ticho
Je ticho
mlčíme a zdi mluvit neumí
jen šeptat
je ticho
a tma
a dvojice klidných dechů
z dvojice úst
kterými ráno
probouzíme se navzájem
…
Déšť
Prší
lidé mají mokré tváře
stromy kůru
vysoko v mracích kvetou blesky
hřmí
a protože je noc
vše má magickou příchuť
…
Vločky
Sněhové vločky
zmýlené rozmarem přírody
(je dávno jaro a ony sněžit musí)
vrhají se
bezhlavě
do záře reflektoru
Asi si myslí, že jsou můry
asi
to tak
musí být
…
Přelud
A zase sníh
pomalu si to klesá k zemi
a každou zimu
pokaždé stejně bláhový
honí se za přeludem Země
která mu ať chce nebo nechce
dříve či později
vždy roztaje pod rukama
…