Zvláštní den

Budiž odpuštěno slovům

že musíme je mluvit

že musíme je psát

na úkor lásky která je

slovem svého hlasu


 Sousedovy hrušky 

 

 Ráno

jak rozhoupané zvony

vyšplhalo na věž kostela

stromy kroutí hlavami nad posedlostí větru

a sousedovy hrušky

jak odlité ze zlata

padají hlučně na cestu

 

Tříští se o ni

a už nejsou boubelaté

jsou plné včel

omámených jejich sladkou vůní

prababička

vyhrabuje čagánkem je zpoza plotu

a babička se směje

co na to prý poví

velebný pán

 

Vítr vypůjčí si cíp stařenčiny sukně

i něco stříbra vlasů

nabere hrst slov jí od úst

a i malé dítě mohlo by hrát si v tom tichu

když velebnou víru zašeptá

 

Do padesáti korun krádež není

říkal jí to velebný pán

 …

   

 Stéblem raněná 

 

Mám prsty jako ty

když pleješ zemi

a tráva tiše naříká

určitě rozkoší

jak jinak

 

Trochu od trávy

trochu od smetanek

jejich mléko vždy tě nachytá

na polštářcích konečků tvých prstů

celkem dvaceti

ale jen jeden krvácí

poraněn o stéblo

 

Všichni

alespoň jednou si to zkusili

klanět se záhonům

 

 Jablíčka 

 

Jablíčka tekou jako řeka

přidržená v náručí

jak děvčátko malé v náručí člověka jeho

člověka, jehož nic nevyleká

tatínek se totiž jmenuje

 

Zadečkem nahým rozhodlo se zžehnat

spadané lístky, co já vím, snad hlohu

při prastaré zdi

prastarého hradu

končícího léta

 

 Zvláštní den 

 

Dnes byl zvláštní den

už od rána

větrný a na omak kluzký  

slunce svítilo jak někde na rovníku

v Africe, když má začít

monzunový déšť, ale nezačne, protože

ještě není správný čas, hodiny bily

ne – če – kej, tak jsem

do toho šláp, taky balkon

se utrhl a dohnal nás

celý dům, zastřelil se Brodský

 

Taky u sebe nosím zbraň

taky vím o spoustě

krásných míst, kde by se dalo

vzít si život

tak, že by to skoro nebolelo

tak, že by to skoro nikdo nepoznal

 

Zapadl bych do trávy

a zůstal

a všechno kolem

by taky zůstalo

 

Ledaže uvadlo by

několik stébel trav

žalem sice

ale po slunci

 

 Ticho 

 

Je ticho

Ani tráva se nezelená

ani housle

já jim to říkal, že vydat se z poslední noty

je nesmysl

jen bubínek křídel nočního motýla

víří tmu a pouliční lampa

 

Je ticho

 

Snad jen nekonečno slyšíš tikat

srdcem vesmíru

nekonečně zvolna odchází noc

modlit se na kolena

svítá jen potají

 

Teď

 

Tiché prasknutí a obzor se láme

jak měkce rozlomený chleba

až bolestně v očích to zavoní

 

Po vrcholcích stébel

lehkým krokem

nový den

kráčí po poli


 Hra 



 Vlci se také vrhají po konci řady

s nejslabší ovečkou

bělavý kožíšek červánky mění

malí vlci

milí až dojemně

s chomáčkem srsti

hrají si na honěnou

 


 Řádky 



 Dva staří manželé

jak potopená bárka

čekají

jistě ne na zázrak

své nebe už prožili

na posledních řádkách

čitelné

znaky jsou

naděje

… 

 

Sobotní dopoledne 

 

Na sobotu jsme naplánovali posekat trávník

nedávno jsme koupili novou sekačku

ale tráva na zahradě byla tak vysoká

že jsme museli použít tu starou

podomácku vyrobenou sekačku 

 

Děda poponášel kábl a já sekal

bral jsem to tempem, jedině podél plotu

jsem zpomaloval a kolem keříků

rybízu a angreštu 

 

Nebylo ještě půl dvanácté

 když jsme skončili a sedli si

do stínu na lavičku 

 

Kurva to je krásně

řekl děda a pohodlně

se opřel o opěradlo lavičky 

 

To jo

 řekl jsem 

 

Taky včely něco říkaly

nebo spíš bzučely 

 

  bzum bzum

  bzum bzum

  bzum bzum 

 

  bzum kurva

  bzum to je

  bzum krásně 

 

Pak jedna přisedla

k nám na lavičku

bodla dědu do ruky

chtěla i do ucha

jenže už neměla žihadlo 

 

Kurva do ucha!

křičel děda a poskakoval

kolem lavičky 

 

A včely zase něco bzučely

a babička volala k obědu

a tak jsme šli 

…     

 

Děravý 

 

Zvony bijí poledne

je poledne

a z děravého okapu

jak voda v potoce

padá a tříští se 

 

Voda

… 

 

Na houbách 

 

Hledal jsem houby

a našel lebku, malou lebku

malého zvířete, napadlo mě

mohl to být srnec

hledal jsem parůžky 

 

Nenašel jsem nic a život

mu už taky nikdo nevrátil 

…  

 

Starý muž 

 

Starý muž o francouzské holi

dobelhal ke zdi kostela

rozpukané jak sama jeho tvář

v batohu židli měl skládací

hrst písku a vodu

železnou špachtlí

v zednickém žufanu

maltu rozdělal 

 

každý den trochu 

…  

 

Setkání 

 

Před deštěm odešla venčit psa

teď vrací se zmáčená

šťastná 

 

Také ona

potkala dítě

…  

 

Spolucestující 

 

Jednu ruku

položil si na kraj stolu

druhou

tu s jízdenkou

v klíně ležet nechal

nezávazně 

 

Všechny děti už rozdal

vlasy dávno má bílé

ne úplně

ale bílé 

 

Kdo ví

jak to všechno

dopadne 

…  

 

Snad 

 

Hlavu položím si mezi břízy

mezi topoly

chvíli počkám, co se stane 

 

Snad o mně nikdo nezakopne

když budu ležet v trávě

malý

zelený 

 

Snad to dopadne

dobře

…  

 

Napište komentář