Dům beze stěn

Vzduch voní podzimem

na stromech mnoho nezůstává

poslední hrušku veze tráva

do přístavu tvých dlaní

Cesta do neznáma

V každé tramvaji je někdo se zrcátkem

někdo, na koho čekají

kdo z buchet vybírá jen sladké

zbytek nechá netknutý

někdo, kdo hlavičky kreslí stínům

někdo, kdo býval dospělý

někdo, kdo nepopírá vinu

též někdo zcela bez viny

V každé tramvaji zní umíráček

i první tiché volání

každá tramvaj je počátek

i konec něčí cesty

 …

Racci

Do konce svých dnů

nezapomenu na své první racky

na mostě přes řeku

nad kamenné roubení

táta mě vyzvedl

přímo do středu hejna

ždibet chleba

vložil jsem do větru

přítomná dálka

vzala mě za ruku

letmý dotek Jonathana Racka

a přece do konce dnů

drobet ten nespořádám

Večerníček 

Na co se díváš?

ptám se a ona neslyší

právě prožívá příběh

pohádkové víly

Okamžik 

Fajfka je nacpaná

kytara naladěná

já jsem muž a ty žena

Dva různé tóny

v jeden se spojí

v jediné možné melodii

jediné písně, vždy tu zněla

obláček dýmu na anděla

mění se a pak je pryč

prázdný prostor naplnila hudba

jak ptáček sklouzla z okenic

křídlem o tvář zavadila

smích rozletěl se po síni

Kde muž byl

kde žena

nezůstal než okamžik

Jabloně 

Jabloň je víc než strom

v nadpaží větví

hnízda ptáků

tiše listím plyne čas

od jara do podzimu

kořeny zemi prohledává

a hledá skrytá jablka

Zklamání 

Věřili byste tomu

bezmála dvojnásobně dospělý

a přitom nikdy

nečůral jsem z mostu

netančil v dešti

neklečel v písku

nehrál si s dětmi

Kdybych dnes zemřel

co po mě zbude

když ani jednou

svůj vlastní život

nenazval jsem jménem

Chvíle 

Jsou chvíle rozkrojený chléb

vůně

obnažený dech

voda v dlaních shůry nahlížená

první doušek s očima zavřenýma

Slunce tělo obléká

v místech kde plyne řeka

strom se sklání pohladit

nebe je modré, hojnost ryb

a kdesi právě svítá

tady

před očima tvýma

břehy plynou do ztracena

a vše je náhle známé

smích dere se z hrdla

slza v oku tančí

Jsou chvíle něžní rozsévači

chvíle jako jablko krásné

jak pohled za tažnými ptáky

jak návrat, kde je doma

kde chléb nekrájí se bez žehnání

do plátna se ukládá

jak dítě do kolíbky

jak léto do sena

jak podzim do bedýnky

jak zima do kamen

jak jaro do vázy

jak úsvit do jezer

jak do moře řeka

Vše plyne tím směrem

a ty se jenom díváš

a vše správně je

kam jen pohlédneš

…  

Věnováno vodě 

Pro smilování boží a všech andělů!

křičela voda na vodu

s vodou v patách, vodou nad hlavou

prchala voda před vodou

Že z oblohy se spustil déšť

křičela spas se, kdo můžeš!

s vodou v žilách, vodou v ramenou

prchala voda před vodou

Do toho křiku, povyku

déšť spustil svoji muziku

tichounké pššš… kap, tralala

pro vodu voda zpívala

  

Přihrádky 

Vánoce přihrádka jsou plná vůní

jež v ty chvíle se otevírá

když zapomeneš co tě svírá

bosou nohou šlápneš na svět

a čistým srdcem začneš vnímat

co z dětství navždy uchováno

Pády 

Natlouk si bradu

chlapeček malý

při velkém pádu

na tvrdou zem

ze rtů mých ach

zaznělo v ozvěnu

dobře vím

jak moc to bolí

Kolíbka 

Kytaru uložil jsem do kolíbky

naladil housle skřipky

a potom též dal je spát

kmotřičce noci pod kabát

Vše již spí, jen ticho hlídá

jak ptáček v sadu ve větvích

čím by byl, kdyby nezazpíval

a potom s chutí neutich

…  

Ukázka ze sbírky Dům beze stěn, knihu si můžete objednat na michalcag@seznam.cz

1 komentářů ↓

  1. Radek Adonai napsal:

    „Chvíle“ je nádherná báseň!!

Napište komentář