Paradox

24.Červenec 2010 | Poezie |

Věnováno vodě

Patrně jste si také všimli, jak se tváří lidé, když je pěkný slunný den a oni procházejí ulicemi města se svými slunečními brýlemi, plyšovými psíčky a kornouty zmzliny, vyšňoření jako na pláž či rovnou do telenovely. Potom se spustí déšť a všechna pohoda je náhle pryč, jako když kuna vrazí do kurníku rozutečou se všichni na všechny strany, plážové žabky kvapně klapají o dlažbu, nákladné účesy jsou zachraňovány rorevřenými reklamními tiskovinami, naondulovaní psíčci se mění ve zmoklé slepice. Rád se bavím podobnými výjevy. Jejich absurdita ještě vynikne, když si člověk uvědomí, že i on sám je složený převážně z vody a že tedy vlastně prchá sám před sebou.  

 

Pro smilování boží a všech andělů!

křičela voda na vodu

s vodou v patách, vodou nad hlavou

prchala voda před vodou

 

Že z oblohy se spustil déšť

křičela  spas se, kdo můžeš

s vodou v žilách, vodou v ramenou

prchala voda před vodou

 

Do toho křiku, povyku

déšť spustil svoji muziku

tichounké pšššš… kap, tralala

pro vodu voda zpívala

 

 

Napište komentář