Zamyšlení

4.Říjen 2010 | Myšlenky |

Jestli si něco skutečně přeješ, celý Vesmír se spojí, aby ti to pomohl uskutečnit.

Paolo Coelho, Alchymista

Jestli si něco skutečně přeješ… Skutečně si přát, jak se to dělá? Stačí touha, záměr, zbožné přání? Stačí na chvíli zavřít oči a vyslovit myšlenku, nebo je nutné procestovat svět, překonávat překážky, krůček po krůčku postupovat k cíli? Co potřebuješ, aby se tvůj sen uskutečnil? Víc peněz, víc známostí, víc energie? Ne. Celé tajemství tkví v tom přát si skutečně skutečně – celou svou bytostí se zaměřit na cíl. Ne jako lovec cílí na svoji kořist, spíše jako se řeka vlévá do moře. Být cílem, žít cíl, ať ostatním naše konání připadá sebevíc šílené. Padat únavou a opět vstávat, pochybovat a opět nabývat jistotu, nebát se být sám a nebát se být ani davem, dovolit si radost i vztek a další radost, když se mračna těžkostí rozplynou. Nelpět na dosaženém, ale odevzdat je ještě vyššímu cíli.

Neboť vše je přání a vše je splněno, vše je čas a vše je zastaveno, vše je otázka i odpověď, ne, stejně jako ano. Všechno je Bůh a všechno je Vesmír, když chce, sedne si k ohni a dívá se tiše do plamenů, jindy se změní v oheň, kámen nebo dřevo, sám ze sebe postaví dům nebo vydláždí cestu. Když chce, odpočívá ve stínu, jindy může být tím stínem, chladit poutníka, kterým je a který přišel, aby potvrdil své kroky…

Kolik lidských bytostí, kolik Vesmírů se muselo spojit, aby se mi podařilo vytvořit Zastaveno? Baladistický příběh o hledání všudypřítomného, neobyčejnosti obyčejného a svátečnosti všedního, který v těchto dnech spatří v knižní podobě světlo světa. Kolik zdánlivých náhod, nečekaných setkání se událo v mém životě, jenom proto, že jsem si skutečně přál, že jsem se rozplynul ve svém snu a nezapochyboval, že je skutečný.

 

Napište komentář